Prezident Klaus se rozhodl, že malíře tykadel Smetanu neomilostní. Musím říct, že toto rozhodnutí mě překvapilo, byť rozhodnutí páně prezidentovo nehodlám kritizovat. Udělit či neudělit milost je právo prezidenta a toto právo ctím.
Mnohem více než Klausův zamítavý postoj k milosti pro řidiče Smetanu, mě zaujal samotný příběh "malíře tykadel" a prapodivné okolnosti jeho odsouzení.
Demokracie - jak již samotný výraz napovídá je vláda lidu. Lid se tedy může svobodně vyjadřovat k politice svého státu. Pravda řidič Smetana tuto svobodu pojal svérázně, avšak nikterak trestuhodně. Vždyť přece z úst politiků zaznívají věty jako - klidně uzavřeme koalici i s "Marťany" a ti, jak známo tykadly disponují.
Pochopil jsem, že oním činem vznikla straně ODS finanční újma ve výši 15 000,- Kč, a tak se oprávněně domáhala náhrady škody, byť mi někteří její členové připadají, jakoby opravdu spadli z Marsu. Až dosud se zdá být vše v pořádku. Zajímavá okolnost vzniká až tehdy, když se případu ujala soudkyně Langerová (manželka Ivana Langera - ODS), která sama prohlásila, že se necítí býti podjatá. Domníval jsem se, že o podjatosti soudu nemůže rozhodnout samotný soudce, alespoň ne v demokracii.
Následuje koloběh událostí:
Řidič Smetana uhradí škodnou částku, odmítá vykonávat veřejné práce. Je tudíž odsouzen soudkyní Langerovou ke 100 dnům vězení nepodmíněně. K trestu nenastoupí a čelí novému obvinění, ze které hrozí až tři roky vězení.
Nemůžu se ubránit dojmu, že jsem se ocitl v seriálu Zdivočelá země a nebo možná spíše ve filmu pro pamětníky - Vyšší princip, kdy student, který pokreslil fotografii říšského protektora Heydricha se ocitá před popravčí četou.
Přiznám se, že nevím, jak tento příspěvek ukončit a věřím, že řidič Smetana se před popravčí četou neocitne. Neschází však naší demokracii, mimo jiné, také Vyšší princip mravní?
Žádné komentáře:
Okomentovat