Pochybuji...

       Mnohokrát jsem kritizoval přístup ke kriminálním živlům Svět naruby, Začněme řvát a Začněme řvát II - Proč (ne)vykrást auto či mizející slušnosti - Hejna včel  a neodpustím si ani tentokráte. Kriminalita jen kvete a praví viníci jsou omlouvání - tu nepříčetností, tu duševní chorobou, tu etnikem a jeho jinakostí a vše dohromady je zastřešeno lidskými právy a Stehlíkovou a Uhlem a Kocábem a Hulejlou a Šabatovkou a Samkovou a podobnými mírně řečeno individui, která placena z daní se však nestarají o lidská práva slušných občanů, ale o lidská práva nelidských zrůd. Ovšem jaká  lidská práva si zaslouží zrůdy?  A jaká lidská práva mají jejich oběti? Pravděpodobně diametrálně odlišná. Oběti mají právo být jen obětí, zatímco jejich vrahové mají volební právo, právo na bezplatnou lékařskou péči, na vzdělávání, na teplou stravu třikrát denně, na vycházky, na kontakt s rodinou. Zvláště to poslední právo bych zdůraznil - je jim přiznáno takové právo, kterého oni navždy své oběti a jejich rodiny zbavili.    
       Kolik zmařených životů to bude stát, dokud se naši politici nezamyslí? Mnoho a mnoho, protože oni se nezamyslí, jsou stejní. Každý, kdo dbá o to, aby se sviním nezkřivil vlásek, je stejná svině. Když někdo útočí s úmyslem zabít, měl by být eliminován, a to navždy (netýká se sebeobrany). Prostě jakmile se někdo nechová dle morálních, božích či světských zákonů - nechová se jako člověk, tudíž si nezaslouží lidská práva a musí s tím počítat, že je pozbude.      
       Mnoho zbytečných vražd se již stalo a mnoho se stane. Je tohle demokracie, když  se svobodně cítí jen svině? Je tohle demokracie, když vrahy, ubytováváme v "hotelích all inclusiv" z našich daní, a to i z daní příbuzných obětí? Sami se pak zabarikádujeme ve školách a ve firmách, na vlastní domy nainstalujeme mříže. Pak děkuji - tohle nechci!!! Za mříže a pod zámek patří lumpové a vrahové - nikoliv my!!!
       Od úterního rána pochybuji. Nedá se říct, že jsou to nové pochybnosti, avšak jsou tak nějak oživené a zesílené. Pochybuji o tomto světě, pochybuji o tomto státě, pochybuji o vládách a jejich národech a konečně pochybuji sám o sobě. Od úterního rána mi není dobře a tím myslím opravdu není dobře. Cítím úzkost, mám zažívací potíže a je mi špatně na srdci i na duši. Možná nejsem docela v pořádku, když se mně takovým způsobem dotkla událost ze Žďáru nad Sázavou, ale prostě tak to je. Byla to zbytečná smrt, zapřičiněná pseudohumanismem. A taky pochybuji, že se něco změní, dokud my - běžní a slušní občané dopustíme, aby lidská práva měla kdejaká zrůda a my jim je ještě financovali.

       Závěrem chci vyjádřit opravdovou upřímnou soustrast rodině mladého hrdiny a popřát mnoho síly potřebné k vyrovnání se s tak náročnou životní situací.

       

Přidejte prosím svůj názor nebo napište na:

martin.sliva@cestivlastenci.cz